Aktuálně

Letošní zima je opět taková zvláštní. Tedy, zvláštní oproti "klasické" zimě Ladovské. Kráčím mlžným lesem. Ve vzduchu je cítit opravdu silnou vlhkost. Sráží se mi na obličeji v malinkých kapičkách. Pod nohama křupe slabý poprašek právě zmrzlého sněhu, který ale zase rychle taje, protože je nad nulou. Je tu ticho a klid. A přece, odněkud z dálky, je slyšet slabé trylkování nějakého zmateného opeřence.

Lednový Český les pod zříceninou hradu Přimda. :o)

Přiblížila se šestá hodina večerní a na terase jednoho výškového domu v Praze, se zatajeným dechem, hledí skupinka dospělých i dětí směrem k Letenské pláni. Je prvního ledna. Začal Nový rok 2015. První ohnivý květ ozářil oblohu ...

Krásný nový rok všem! :o)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní kostel z první třetiny 18. století, stojící nad vsí Neratov v Orlických horách. Na konci druhé světové války vyhořel, když Rudá armáda zkoušela, jestli ho její děla dokáží „přestřelit“…nedokázala. Jeho torzo poté chátralo. Po roce 2000 byl však velmi zajímavě rekonstruován a osazen částečně prosklenou střechou. Když někdy pojedete kolem, určitě si návštěvu Neratovského kostela nenechte ujít. Stojí za to nejen ojedinělou formou opravy střechy, ale především velmi zvláštní atmosférou.

V případě zájmu si napište o verzi vhodnou pro tisk. Rád pošlu :o)

17. listopadu 1989 jsem nebyl na Národní třídě. Bylo mi 17 let a měl jsem rande na opačném konci Prahy. Měl jsem povědomí o tom, co se děje, dané především výchovou a poslechem Hlasu Ameriky, ale uznejte, že v sedmnácti byly pro mnohé z nás důležitější věci než "bojovat s režimem". Ale dny a týdny následující po "masakru na Národní třídě", mě pohltily stejně jako většinu mých vrstevníků.

Uplynulo 25 let a já kráčím po Národní třídě. Všude je plno lidí. Pamětníků těch dnů, i těch, kteří tenkrát ještě nebyli na světě. Jedni vzpomínají, druzí poslouchají ...a učí se Nezapomínat.

Koncert českého rozhlasu ku příležitosti 25 let od "sametové revoluce". Václavské náměstí v Praze je zaplněné stejně jako v listopadových dnech před čtvrtstoletím. Na pódiu se střídají hudebníci a zpěváci napříč žánry a společným jmenovatelem jejich slov je ... Nezapomeňte! Stojím na té samé dlažbě jako tenkrát, a když Jaroslav Hutka zpívá o tom, co je nejkrásnější, leskou se mi oči. Ale dnes se usmívám a ...nezapomenu! :o)

Svatba manželů Košarkových v Kladně. Když mohu fotit svatbu někoho, koho znám a považuji za přítele, nejde o práci, ale o velkou zábavu a potěšení. Bylo to tak i v případě Martina a Pavlíny. Jedna z nejhezčích svateb, jakou jsem kdy zažil a fotil. Hodně štěstí na společné Cestě, kamarádi! :o)

Patnáctý ročník festivalu alternativní a nezávislé scény PODVINÍ 2014 v Praze Vysočanech. Tradiční akce, dravá hudba, známé i (pro mě) nové kapely ...... a radost fotit :o)

Skoro nedýchám. Pod nohama kamenná dlažba a nad hlavou velký osvětlený prostor. Na chvíli zavřu oči, aby se mi nezamotala hlava. Navštívil jsem toto místo už několikrát a pokaždé mě překvapí svou silou. Přemýšlím, zda na mě někdy nějaká jiná stavba v naší zemi takto působila. Snad jen Svatovítská katedrála, ale tam mě to pokaždé v pokoře přimáčkne k zemi. Tady cítím také pokoru, ale dává mi skoro křídla a odnáší mě až do vrcholku kupole s jazykem Svatého Jana. Santini byl génius! …Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u města Žďár nad Sázavou patří mezi nejvýznamnější stavby barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO, a myslím, že plným právem. Jestli jste tam ještě nikdy nebyli, určitě to napravte! :o)

32. ročník festivalu Prázdniny v Telči. Jezdím sem už od šestnácti let. Vždy alespoň na pár dní. Být zase u toho. Cítit to... :o) protože "Prázdniny v Telči nejsou festival, ale způsob života!" Koncerty, divadlo, toulky krásným městem za poledního žáru i o půlnoci, setkávání se s přáteli ... to všechno je pro mě Telč a léto v ní. Díky!