Aktuálně - kultura

Ples se vším všudy! Akustická, dobová hudba, nejoblíbenější tance 16. století, krásné prostory Velkého sálu Novoměstské radnice v Praze, dobové recepty i nápoje a především veliká společenská událost…

"Rond" je pestré společenství lidí s bohatou taneční, divadelní, hudební či šermířskou minulostí, které pojí společná touha dělat starý tanec jinak, než bylo v našich krajích doposavad zvykem. Lidí, kterým nevadí číst čtyři sta let staré taneční spisy v originále, kterým nepřipadá jako ztráta času vyrábět dvacet hodin knoflíky, kterým nepřijde nepřiměřené pracovat dva roky na jednom vystoupení, a kterým tanec na kožené podrážce nenahání hrůzu. (http://www.rond.cz/)

Již pošesté jsem se vydal na cestu časem. Oblékl si na míru šitý kostým, na krk zavěsil fotoaparát a zavřel oči. Už to slyším ....cinkání kovových pohárů, šum hlasů, slabá, ale stále sílící, melodická hudba, šustění šatů a klapot podpatků. Vůně sladkých i slaných koláčů, silného vína a kořeněného piva. Zase oči otvírám a jsem v jiné době, v čase císaře Rudolfa II.  Elegantní měšťan s konšelským řetězem kolem krku mne pozdraví lehkou úklonou. Dáma s perlovým náhrdelníkem udělá pukrle a koketně se na mě usměje. Přítel z mokré čtvrti mě mávnutím zve k hráčskému stolu ..."Kostky čekají!" Ale já jsem tu hlavně proto, abych se pokusil zachytit ty prchavé okamžiky. Občas na to ale zapomínám a se svitem svící v očích se stávám součástí jiného století. ten pocit je neuvěřitelný. Stroj času uprostřed Prahy 21. století ...... Díky :o)

Ples se vším všudy! Akustická, dobová hudba, nejoblíbenější tance 16. a  17. století, krásné prostory Velkého sálu Novoměstské radnice v Praze, dobové recepty i nápoje a především veliká společenská událost…

"Rond" je pestré společenství lidí s bohatou taneční, divadelní, hudební či šermířskou minulostí, které pojí společná touha dělat starý tanec jinak, než bylo v našich krajích doposavad zvykem. Lidí, kterým nevadí číst čtyři sta let staré taneční spisy v originále, kterým nepřipadá jako ztráta času vyrábět dvacet hodin knoflíky, kterým nepřijde nepřiměřené pracovat dva roky na jednom vystoupení, a kterým tanec na kožené podrážce nenahání hrůzu. (http://blog.rond.cz/)

Již popáté jsem se vydal na cestu časem. Oblékl si na míru šitý kostým, na krk zavěsil fotoaparát a zavřel oči. Už to slyším ....cinkání kovových pohárů, šum hlasů, slabá, ale stále sílící, melodická hudba, šustění šatů a klapot podpatků. Vůně sladkých i slaných koláčů, silného vína a kořeněného piva. Zase oči otvírám a jsem v jiné době. Elegantní měšťan s konšelským řetězem kolem krku mne pozdraví lehkou úklonou. Dáma s perlovým náhrdelníkem udělá pukrle a koketně se  na mě usměje. Knecht s ostrým tesákem za pasem mě mávnutím zve k hráčskému stolu ..."Kostky čekají!" Ale já jsem tu hlavně proto, abych se pokusil zachytit ty prchavé okamžiky. Občas na to ale zapomínám a se svitem svící v očích se stávám součástí jiného století ...... Díky :o)

Další úžasný seminář a komentovaná prohlídka se společností Pragamystica pod vedením Bohumila Vurma. Tentokrát Barokní perly malé Strany.

Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského ukrývá sošku tzv. Pražského Jezulátka, uctívanou již od 16. století, která se do Prahy dostala ze Španělska díky manželce Vratislava z Pernštejna. Bohatě zdobený kostel skrývá i jiná umělecká díla, například nedávno zrestaurovaný obraz „Pomoc Panny Marie“ zachycující zázrak na Bílé Hoře. Nesmírným zážitkem bylo velmi osobní setkání s bývalým převorem karmelitánského řádu, současným rektorem kostela, Anastasiem Roggerem.

Ještě za světla vstupuji do Vrtbovské zahrady, která je plná mytologie a symboliky. Její geniální tvůrci, Kaňka, Reiner, Braun, do ní vtiskli hloubku i lehkost. Kochám se jedinečným výhledem na Prahu jako na dlani. A při setmění si vychutnávám osvětlenou zahradu, kterou speciálně pro nás výjimečně rozsvěcí, což se dělá pouze jednou ročně. Úžasné odpoledne a večer!

Mezinárodní festival světla, který se odehrává v historickém centru Prahy. Známá i tajemná místa Prahy ožila tvorbou předních českých a světových umělců z oblasti audiovizuálního umění. Venkovní světelné instalace. Architektonické video-mappingy. Workshopy. Moderní audiovizuální umění. Light art.

Celý jeden večer jsem obcházel s fotoaparátem jednotlivé instalace a prožíval opravdu nevšední zážitky. Světla, zvuky, vůně. Sdílené pocity očarování. Oči doširoka otevřené a uši nastražené. Až jsem občas "zapomínal", že mám v ruce fotoaparát :o)

Šestý ročník babypunkového festivalu v zahradách zámku Kačina u Kutné hory, pořádaný kapelou a všeumělským uskupením Kašpárek v rohlíku. Neuvěřitelně barevná a živá směsice hudby, divadla, nejrůznějších workshopů a zábavných nápadů pro děti i dospělé. Navštívil jsem tuhle akci s dětmi už počtvrté a byl jsem opět nadšený. Co se týče propojení zábavy pro děti a dospělé nemá myslím Kefír u nás ani ve světě obdobu a konkurenci. Díky, Kašpárku, příští rok přijedeme zase!! :o)

Valdek je zřícenina raně gotického hradu ze třináctého století s mladšími dostavbami, nacházející se v CHKO Brdy, na jihozápadním postranním vrcholku kopce Berance. V roce 1346 byl hrad obléhán, od dob třicetileté války je pustý. Dochovaly se rozsáhlé části opevnění, věž a zbytky renesančně upraveného paláce z šestnáctého století. Pod hradem směrem k potoku se nachází kamenné moře.

„Hrad Valdek jest jeden z nejpamátnějších země České, 
a jméno jeho, spolu se jménem mohutného rodu, 
jasně skví se v dějinách naších.“        František Palacký

36. ročník festivalu Prázdniny v Telči. Jezdím sem už od šestnácti let. Vždy alespoň na pár dní. Být zase u toho. Cítit to... :o) protože "Prázdniny v Telči nejsou festival, ale způsob života!" Koncerty, divadlo, toulky krásným městem za poledního žáru i o půlnoci, setkávání se s přáteli za dne v podloubích pohádkového města, i v noci v kempu u kytar ..... to všechno je pro mě Telč a léto v ní. Díky! :o)

Dokumentace každoročního festivalu folkové hudby v parku Podviní v Praze - Vysočanech. Skvělá akce, příjemná hudba a kolem spousta dobrých přátel...... radost fotit :o)

Opět zpátky časem do středověku na 8. rondí rudolfínský ples. Akustická, dobová hudba, nejoblíbenější tance 16. a  17. století, krásné prostory mázhausu Novoměstské radnice v Praze se svícnovým osvětlením, dobové recepty i nápoje a především veliká společenská událost…

"Rond" je pestré společenství lidí s bohatou taneční, divadelní, hudební či šermířskou minulostí, které pojí společná touha dělat starý tanec jinak, než bylo v našich krajích doposavad zvykem. Lidí, kterým nevadí číst čtyři sta let staré taneční spisy v originále, kterým nepřipadá jako ztráta času vyrábět dvacet hodin knoflíky, kterým nepřijde nepřiměřené pracovat dva roky na jednom vystoupení, a kterým tanec na kožené podrážce nenahání hrůzu. (http://blog.rond.cz/)

Již počtvrté jsem se vydal na cestu časem. Oblékl si na míru šitý kostým, na krk zavěsil fotoaparát a zavřel oči. Už to slyším ....cinkání kovových pohárů, šum hlasů, slabá, ale stále sílící, melodická hudba, šustění šatů a klapot podpatků. Vůně sladkých i slaných koláčů, silného vína a kořeněného piva. Zase oči otvírám a jsem v jiné době. Elegantní grand s třírohým kloboukem mne pozdraví lehkou úklonou. Dáma s perlovým náhrdelníkem udělá pukrle a koketně se  na mě usměje. Knecht s ostrým tesákem za pasem mě mávnutím zve k hráčskému stolu ..."Vrchcáby čekají!" Ale já jsem tu hlavně proto, abych se pokusil zachytit ty prchavé okamžiky. Občas na to ale zapomínám a se svitem svící v očích se stávám součástí jiného století, jako bych vstoupil do obrazu nějakého starého vlámského mistra ...... Díky :o)