Istanbul - lidé

Istanbul mi trochu připomíná bájný Babylon. Směsice jazyků, kultur, náboženství, ras ... Když se na chvíli zastavíte a začnete to cíleně vnímat, přechází z toho zrak a motá se hlava :o) Procházím ulicemi, vstupuji do chrámů, plavím se po Bosporu, piji čaj v tavernách, zasněně hledím do poledního slunce i do půlnoční oblohy. A všude potkávám lidi. Fascinují mě. Snažím se je pozorovat, ale nezírat. Já jsem tu na návštěvě, oni doma, musím tedy opatrně. A vždycky předtím než zmáčknu spoušť u fotoaparátu, hledám oční kontakt a "svolení" jestli mohu. Většinou je mi odpovědí úsměv a kývnutí. A nebo se přede mnou odehrává scéna, kdy na "žádost" není čas. Rychle zdvihnu objektiv a "vystřelím". Cítím se pak tak trochu jako zloděj okamžiku, ale snad mi to ti lidé odpustí :o) .....Alejkum Salam lide Istanbulský!