... moře

Tiše šumí i hlasitě řve. Jednou je tyrkysově modré, jindy zlaté od zapadajícího slunce a pak zase temně černé, když se v něm odráží noc. Přináší smrt, i je plné života. Pokaždé, když na Cestě dojdu na jeho břeh, dotknu se jeho hladiny a přiložím ruku k ústům. Je slané. Vždy. To je jistota. To je ... Moře. :o)