Otisky Orlických hor

Jdu podél potoka. Nohy se mi po lýtka boří do sněhu. Slunce se ostře odráží od sněhových polštářů, které jen občas přerušují stopy zvířat. O kus výš je cesta. Tam se ke zvířecím otiskům přidávají ty lidské. Mrzne a odpolední světlo žloutne. Mhouřím oči. Křehnou mi prsty. Rukavice mám v kapse, ale copak si je mohu nasadit? Co když hned za dalším stromem bude něco, co budu chtít otisknout v čase sklem fotoaparátu? A tak na prsty jen dýchnu a promnu dlaně. Otisky zvířat i lidí ve sněhu za pár dní zmizí. Ty moje snad vydrží o něco déle :o)