Západ slunce nad Máchovým jezerem

Z knihy Zdeňka Šmída – Expedice k Čechožroutům: "O významu slova kýč se bavím nerad, neboť samo to slovo se dávno stalo kýčem. Chce-li Čech vyjádřit dojetí nad krásou země, nad západem slunce či nad zasněženým lesem, s rozkoší podotkne: "To už je ale fakt kýč nebo co." Ten výrok staví kýč do pozoruhodného světla. Češi jsou oběťmi estetické masáže, kterou je prostřednictvím školy a médií po desetiletí válcuje kult takzvaného vyššího umění. Hlavně vyznavači moderny, tedy projevu bytostně individualistického, trvají na stádové kázni, pokud jde o poměr k jejich lásce: kdo nejde s námi, jde proti nám. (Měkčeji řečeno: Kdo má na zahrádce trpaslíka je hovado. Komu se nelíbí Picasso, je vůl.) A tak i moderní Čech by si do zahrádky rád zasadil trpaslíka, ale netroufne si. Rád by zaslzel nad jímavou krásou hor, ale naučili ho, že je to špatně. Čím vyšší školu vychodil, tím je zmatenější. Prodavačka nemá s krásou lesů problém. Vysokoškolák humanitního zaměření může ze západu slunce nad mořem dostat i žaludeční vředy." Pokud vás z následujících obrázků zazlobí vřed, tak se omlouvám ;o)