Aktuálně - ze života

Přiblížila se šestá hodina večerní a na terase jednoho výškového domu v Praze, se zatajeným dechem, hledí skupinka dospělých i dětí směrem k Letenské pláni. Je prvního ledna. Začal Nový rok 2015. První ohnivý květ ozářil oblohu ...

Krásný nový rok všem! :o)

17. listopadu 1989 jsem nebyl na Národní třídě. Bylo mi 17 let a měl jsem rande na opačném konci Prahy. Měl jsem povědomí o tom, co se děje, dané především výchovou a poslechem Hlasu Ameriky, ale uznejte, že v sedmnácti byly pro mnohé z nás důležitější věci než "bojovat s režimem". Ale dny a týdny následující po "masakru na Národní třídě", mě pohltily stejně jako většinu mých vrstevníků.

Uplynulo 25 let a já kráčím po Národní třídě. Všude je plno lidí. Pamětníků těch dnů, i těch, kteří tenkrát ještě nebyli na světě. Jedni vzpomínají, druzí poslouchají ...a učí se Nezapomínat.

Skoro nedýchám. Pod nohama kamenná dlažba a nad hlavou velký osvětlený prostor. Na chvíli zavřu oči, aby se mi nezamotala hlava. Navštívil jsem toto místo už několikrát a pokaždé mě překvapí svou silou. Přemýšlím, zda na mě někdy nějaká jiná stavba v naší zemi takto působila. Snad jen Svatovítská katedrála, ale tam mě to pokaždé v pokoře přimáčkne k zemi. Tady cítím také pokoru, ale dává mi skoro křídla a odnáší mě až do vrcholku kupole s jazykem Svatého Jana. Santini byl génius! …Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u města Žďár nad Sázavou patří mezi nejvýznamnější stavby barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO, a myslím, že plným právem. Jestli jste tam ještě nikdy nebyli, určitě to napravte! :o)

V Pražské čtvrti Trója, v areálu Botanické zahrady, stojí velký skleník zvaný Fata Morgána. Každé jaro se jeho parné ovzduší rozvíří záchvěvy křídel tropických motýlů. Snažím se u toho být pokaždé, ale ne vždy se mi to povede. Letos se to povedlo :o)

Měděnec (německy Kupferhübel) je 910 metrů vysoký vrch v Krušných horách, pod jehož jižním svahem se rozkládá bývalá hornická obec stejného jména. Únorové podmračené nebe dává krajině kolem takřka magický nádech. Mrzne a fouká vítr. Na suchých stéblech loňských travin se tvoří malý ledový zázrak. Ledové čarování …. :o)

Letošní podivná zima se konečně oblékla do trochu tradičnějšího hávu. Byl jsem zrovna u toho, když se náhle převlékla. Vzduch zajiskřil, sníh zakřupal a krajina se začala proměňovat do pohádkova. Zajel jsem si za tou proměnou do Orlických hor. :o)

Přiblížila se šestá hodina večerní a na terase jednoho výškového domu v Praze, se zatajeným dechem, hledí skupinka lidí směrem k Letenské pláni. Letos to odpálí odtamtud. Je prvního ledna. Začal Nový rok 2014. První ohnivý květ ozářil oblohu ...

Krásný nový rok všem! :o)

Slunečný den babího léta v Pražské Zoologické zahradě. Zvířata se vyhřívají v paprscích podzimního sluníčka, děti pobíhají od výběhu k výběhu a samé "Jéé! Jůů! Tatí, tohle vyfoť!" :o) Zvířata fotím moc rád, a tak mi nedělá vůbec problém prosbám svých dětí vyhovět.

Krajina na pomezí Moravy a Polska. Vysoké kopce, bukové lesy, louky a na nich pasoucí se ovce. Stinná údolí i dech beroucí výhledy daleko do kraje. Měkká polština i melodický slezský dialekt. Boty ukrajují kilometry a batoh těžkne, ale to nevadí, vždyť proto jsem tady. S partou kamarádů na každoročním velkém týdenním vandru. A jak jinak - s fotoaparátem na krku :o)

Jezdil jsem sem už jako malý kluk s rodiči na "odborovou" rekreaci :o). Ten kraj mi přirostl k srdci. Tajemné zříceniny, hluboké borové lesy, velké jezero, které je vlastně rybníkem, žlutý písek rozpálený od letního slunce. Kraj Karla Hynka Máchy. Rákosí zašumí a v dálce zahouká parník Hynek na svém posledním podvečerním "kolečku" kolem jezera. Na hladině se odráží zapadající slunce. Hynku, Viléme, Jarmilo ...dobrou noc.