Aktuálně - ze života

Kousek od Chomutova je městečko Jirkov. V kopcích nad ním je osada Svahová. A pár set metrů od ní jsou malé vodopády na potoce Lužce. Je to úžasné místo. Plné klidu a energie. Navštívil jsem ho už několikrát a pokaždé mě dokonale dobije. Sedím na plochém kameni. Poslouchám zurčení vody. Očima se proplétám proudnicemi miniaturního veletoku. Toulám se myšlenkami. Ale přecijen mi to nedá. Zvednu fotoaparát a mačkám spoušť, abych se s vámi o ten zážitek aspoň trochu podělil :o).

...teplota spadla pod nulu. Les je tichý a je slyšet jen chrupání sněhu pod podrážkami bot. Kde se setká voda s mrazem začíná kouzlo. Přeměna vody v krystaly ledu. Člověku se až tají dech. V pokleku u bublajícího potoka, i při pohledu na okení tabulku pokrytou mrazivou malbou. Zima na Brdech :o)

4. ledna 2011 proběhlo částečné zatmění Slunce. Začalo v 8 hodin 5 minut, největší část Slunce byla zakryta v 9 hodin 26 minut (79 procent). Stojím u okna a skrze rozebranou disketu sleduji přírodní úkaz, který je svým způsobem magický. Jistě, je to vysvětlitelný a pochopitelný jev. Ale přece. Trochu mě při tom pohledu mrazí. Ještěže mám po ruce fotoaparát. S ním se "nebojím" :o)

"Sníh jiskří, křupe pod botou. Vzduch hraje si, čechrá vlasy. Králové jdou, kam asi tři králové jdou..." Kouzlení zimy na horách. Proč psát chytré nebo poetické komentáře? Příroda mluví sama za sebe. Přeji hezkou procházku. A teple se oblečte ;o)

Nedělní ráno. Všude je ticho a klid. Sníh chrupe pod nohama. Zažil jsem tohle místo už ve všech ročních dobách. Celkem všední rybník na okraji zámeckého parku v Kolešovicích na Rakovnicku. Ale i všední místa mají své kouzlo. Mnohdy jen pro ty, co na nich něco prožili, ale když se kolem sebe rozhlédnete, najdete to své "kouzlo" kdekoliv. Přeji všem hezkou zimu ...plnou kouzel. :o)

Jako každý rok, když napadne první sníh a přikryje naše hlavní město, si sbalím fotoaparát a jakmile se setmí, vyrazím do mrazivého večera. Toulám se ulicemi a parky a poslouchám ticho městské krajiny, která poprvé po dlouhé době odpočívá pod bílou peřinou z jiskřících vloček. Tak se se mnou pojďte projít :o)

Strom ve všech světových kulturách představuje spojnici mezi nebem a zemí. Jeho kmen je náš současný život, kořeny sahají do minulosti k našim předkům. Větve a listy míří do horního světa – Nebe a týkají se našich potomků a budoucnosti. Říká se, že kmen takového vysvěceného stromu stahuje z vesmíru energii a šíří ji kolem sebe jako nevyčerpatelný zdroj pro všechny potřebné. Stromy splněných přání najdeme po celém světě. Lidé jim přinášejí dárky, přicházejí k nim s prosbami o sílu, zdraví a prosperitu. Pod rozložitou korunou nacházejí útěchu, klid a naději. Stromový věk přesahuje lidské životy, a proto se stromy stávají symbolem poznání a moudrosti.

V pražské Podbabě se v září roku 2010 sešli jihosibiřská šamanka a aztécký stařešina. Vysvětili jeden z mohutných modřínů na kopci nad Vltavou a stvořili tak Strom splněných přání. Od té doby k němu přichází lidé a vážou na něj své stužky..svá přání. I já jsem tak učinil.

Starý městský hřbitov. Podzimní slunce hladí místa odpočinku těch, kteří už dávno odešli. Vzpomínám. Na sílu, odvahu a lásku těch kteří opustili mě. Vážím si jich. Stejně jako těch, co mi to všechno dávají teď.. když jsem živý a jdu po své Cestě.

Srpnové noci pod širou oblohou. Chlad končícího léta. Mraky se roztrhnou a z nich se na všechny strany rozzáří ...Měsíc. Kotouč odaženého slunečního svitu. Krátery a "moře" prachu. Nejbližší bratříček Země. Stojím v nočním tichu a dívám se na tu krásu. Jistota. Klid. On tady bude na věky. A co my? ...

Z knihy Zdeňka Šmída – Expedice k Čechožroutům: "O významu slova kýč se bavím nerad, neboť samo to slovo se dávno stalo kýčem. Chce-li Čech vyjádřit dojetí nad krásou země, nad západem slunce či nad zasněženým lesem, s rozkoší podotkne: "To už je ale fakt kýč nebo co." Ten výrok staví kýč do pozoruhodného světla. Češi jsou oběťmi estetické masáže, kterou je prostřednictvím školy a médií po desetiletí válcuje kult takzvaného vyššího umění. Hlavně vyznavači moderny, tedy projevu bytostně individualistického, trvají na stádové kázni, pokud jde o poměr k jejich lásce: kdo nejde s námi, jde proti nám. (Měkčeji řečeno: Kdo má na zahrádce trpaslíka je hovado. Komu se nelíbí Picasso, je vůl.) A tak i moderní Čech by si do zahrádky rád zasadil trpaslíka, ale netroufne si. Rád by zaslzel nad jímavou krásou hor, ale naučili ho, že je to špatně. Čím vyšší školu vychodil, tím je zmatenější. Prodavačka nemá s krásou lesů problém. Vysokoškolák humanitního zaměření může ze západu slunce nad mořem dostat i žaludeční vředy." Pokud vás z následujících obrázků zazlobí vřed, tak se omlouvám ;o)