Aktuálně

Mount Baker, nebo také Kuma Kulšan, jak zní jméno, které jí dali původní obyvatelé, konkrétně kmeny Lummijů. Je to aktivní ledovcový stratovulkán patřící mezi Kaskádové sopky v americkém státě Washington, zhruba 50 kilometrů západně od města Bellingham. Hora je nejmladší sopkou na svém sopečném poli, na kterém sopečná činnost přežívá již 1,5 milionu let. Nynější ledovcový kužel je osmdesát až sto čtyřicet tisíc let starý. Většina ostatních sopek v blízkosti vymizela působením ledovců.

Navštívil jsem krajinu kolem Mount Bakeru při své kanadské cestě na pouhý jeden den na krátkodobé visum do USA. Krajina je to magická. Z mlhy se vynořují skalnaté štíty. Z ledových polí táhne chlad a boty mám za chvíli promočené, ale zima mi není. Hřejí mě úchvatné pohledy na nedotčenou horskou přírodu, klid a majestátnost.

Vancouver je přístavní město v jihozápadní části kanadské provincie Britská Kolumbie. Je největší metropolitní centrum v západní Kanadě a třetí největší v celé Kanadě. Nese jméno po kapitánovi Královského námořnictva Georgi Vancouverovi, jenž zde prováděl průzkum v roce 1792. Město v 60. letech 19. století založili přistěhovalci. Rychlým tempem se z malé osady stalo velkoměsto. Vancouverský přístav vykazuje největší objem přepravy v celé Severní Americe. Po Hollywoodu a New Yorku je Vancouver třetím největším centrem filmové produkce v Severní Americe, občas je označovaný jako Hollywood severu.

Pobyl jsem ve Vancouveru 10 dní. Toulal se ulicemi, prolézal stinné parky, čichal slanou vůni pacifického oceánu a mhouřil oči do kanadského slunce. Vancouver mě svou atmosférou a náladou zcela pohltil. A úplně nejvíc mě oslovili místní obyvatelé. Oni se totiž "rozsvěcují" :o) Tohle jsem nikde jinde ve světě, a v Evropě už vůbec ne, v takové míře nezažil. Vyjdete na ulici a první člověk, kterého míjíte se na vás usměje a pozdraví. Když nastupujete do trolejbusu, řidič se usměje a zeptá se, jak se máte. Ve Starbucks si kupujete kávu a prodavač se vás zeptá na jméno (aby ho mohl napsat na váš kelímek) a přitom se zeptá, odkud jste a jestli se vám v Kanadě líbí. Lidi jsou tady prostě uvolnění a usměvaví. A je to nakažlivé. I když jdete městem a myslíte na něco smutného, dlouho to nevydrží, protože první člověk, kterého potkáte se rozsvítí a smutek zažene. Prostě jen tím, že projde kolem a podívá se vám do očí.

Skalnaté hory (česky označované též Skalisté hory, anglicky Rocky Mountains, též Rockies) je pohoří na západě Severní Ameriky, které tvoří východní část horského systému Kordiller. Pohoří se rozkládá v délce 4 830 km od severoseverozápadu k jihojihovýchodu. V kanadské části zasahuje na území států Britská Columbie a Alberta a její nejvyšší horou je zde Mount Robson (3 959 m). Zdejším největším národním parkem je park Jasper zabírající více než 10 tisíc km². Nejstarším zas park Banff zaujímající rozlohu 6 640 km² , 120km od Calgary a byl založen roku 1885.

Z Vancouveru je to autem do Jasperu skoro celý den, ale když máte před sebou možnost strávit ve Skalistých horách 5 dní, stojí ta cesta určitě za to. Splnil jsem si jeden ze svých dětských snů. Toulal se kanadskou divočinou. Díval se do plamenů večerního ohně a za zády mi šuměla ledovcová řeka. Stál na vrcholcích, o kterých jsem dříve jen četl v dobrodružných románech. Představoval si, že hned támhle za tím stromem se náhle vynoří lovec kožešin v družném hovoru s pestře oděným indiánem. Třásli se mi ruce, když jsem ze třiceti metrů fotografoval grizzlyho, co svačil maliny. Číhal u horské říčky na losa, který nakonec nepřišel. Překřikoval se s kanadskou poštolkou, která se čepýřila na vrcholku mohutného smrku. Povečeřel bizoní steak v kanadské rodině v Calgary. Marně vyhlížel bájnou příšeru Ogopogo u jezera Okanagan. Těch vjemů bylo za těch pár dní tolik, že ještě dnes tak úplně „nevěřím“ tomu, že jsem to skutečně zažil.

Chtěl bych ještě touto cestou poděkovat svým dvěma průvodkyním. České kamarádce Katce a kanadské kamarádce Claire. Díky! Thank you! :o)

Vancouver Aquarium Marine Science Centre je největším akváriu v Kanadě. Nachází se ve Vancouveru uprostřed Stanleyho parku. Je zde několik pavilónů, které jsou tematicky zaměřeny a i venkovní bazény pro představení větších živočichů. Už jsem v životě pár podobných akvárií navštívil, ale tomu zdejšímu se zatím nic nevyrovnalo. Fascinovaně jsem studoval pohyby obřích medúz. Takřka nedýchal při přízračných pohybech tajemných běluh. Z očí do očí si hleděl se staletou obří želvou. Nechával se zkrátka pohltit podvodním světem, který je skoro pestřejší a barevnější, než ten suchozemský …

Banát. Poklidná krajina na jižním okraji Rumunska, kterou obeplouvá mohutný tok Dunaje. Jsou tu vysoké kopce porostlé většinou bukovými lesy i hluboká údolíčka vymletá nesčetnými potůčky a říčkami. Rozlehlé pastviny i velké plochy obdělaných políček. A tady, tisíc kilometrů od rodných Čech, se vám náhle stane, že přijdete do vesnice a usměvavá vesnická panímáma vám řekne : „Dobrý den, odkudpak jdete?“ Ano je to tak, tady na jihu Rumunska je několik vesnic, kde se domluvíte česky.

Jezdím do Banátu už mnoho let. Za českými krajany, za přírodou a zážitky, které nikde jinde nenajdete a neprožijete. Ten kraj mi přirostl k srdci. Vím, že jsem tam letos v červnu nebyl určitě naposledy a s největší pravděpodobností se tam vydám hned příští rok ve stejnou dobu :o) .....zaujaly vás obrázky a chtěli byste to vidět na vlastní oči? Není problém, stačí se přidat!

Svatba manželů Patočkových v Liberci. Když mohu fotit svatbu někoho, koho dobře znám, nejde o práci, ale o velkou zábavu a potěšení. Bylo to tak i v případě mého vlastního synovce Karla a jeho dívky Jany. Takže jsem si svatbu užil nejen jako fotograf, ale i jako rodinný příslušník :o) ...a bylo to bezva!! Hodně štěstí na společné Cestě, Karle a Jano!

Kousek od Jindřichova Hradce u vesničky Borovany leží zoologická zahrada Dvorec. Není tak "luxusní" jako mnohé městské zooparky, ale na poměrně malém pozemku je možné vidět mnoho nádherných exotických zvířat. K některým se dostanete až " na pohlazení". Naprosto mi učaroval místní velbloud, kterého jsem drbal snad čtvrt hodiny :o) Pokud budete putovat krajinou České Sibiře nenechte si Zoo Dvorec ujít. Stojí určitě za návštěvu! (http://www.zoodvorec.cz/)

V neděli 3. dubna se konalo slavnostní zahájení letní sezóny Pražského Hradu, spojené se začátkem oslav 700.  výročí narození Otce vlasti Karla IV. Dobová hudba, historické tance, ukázka tradičních řemesel a všude spousta zvědavých lidí :o) Dostavila se osobně i jeho císařská milost Karel IV. a za všeobecného provolávání slávy pokynul svým věrným poddaným. "Konečně je na Hradě ten pravý král!" zaznělo z davu. Bylo příjemné tam být a fotografovat :o)

Pod nohama křupe sníh, dech se mění v páru a dlaně jen nerady opouští teplo rukavic, aby se chopily fotoaparátu. Jezdím do Krušných hor o jarních prázdninách už několik let. Obcházím známá místa a pokaždé najdu něco nového, protože zima umí čarovat. Tu něco zaoblí, tu zas přiostří ...ale nikdy ne úplně stejně. Je to vždy velké dobrodružství :o)

Ples se vším všudy! Akustická, dobová hudba, nejoblíbenější tance 16. a  17. století, krásné prostory mázhausu Novoměstské radnice v Praze, dobové recepty i nápoje a především veliká společenská událost…

"Rond" je pestré společenství lidí s bohatou taneční, divadelní, hudební či šermířskou minulostí, které pojí společná touha dělat starý tanec jinak, než bylo v našich krajích doposavad zvykem. Lidí, kterým nevadí číst čtyři sta let staré taneční spisy v originále, kterým nepřipadá jako ztráta času vyrábět dvacet hodin knoflíky, kterým nepřijde nepřiměřené pracovat dva roky na jednom vystoupení, a kterým tanec na kožené podrážce nenahání hrůzu. (http://blog.rond.cz/)

Již podruhé jsem se vydal na cestu časem. Oblékl si dobový kostým, opásal se šerpou, na krk zavěsil fotoaparát a zavřel oči. Už to slyším ....cinkání kovových pohárů, šum hlasů, slabá, ale stále sílící, melodická hudba, šustění šatů a klapot podpatků. Vůně sladkých i slaných koláčů, silného vína a kořeněného piva. Zase oči otvírám a jsem v jiné době. Elegantní grand v kloboučku s pérkem mne pozdraví lehkou úklonou. Dáma s perlovým náhrdelníkem udělá pukrle a koketně se  na mě usměje. Knecht s ostrým tesákem za pasem mě mávnutím zve k hráčskému stolu ..."Kostky čekají!" Ale já jsem tu hlavně proto, abych se pokusil zachytit ty prchavé okamžiky. Občas na to ale zapomínám a se svitem svící v očích se stávám součástí jiného století ...... Díky :o)