Aktuálně

Ples se vším všudy! Akustická, dobová hudba, nejoblíbenější tance 16. a  17. století, krásné prostory mázhausu Novoměstské radnice v Praze, dobové recepty i nápoje a především veliká společenská událost…

"Rond" je pestré společenství lidí s bohatou taneční, divadelní, hudební či šermířskou minulostí, které pojí společná touha dělat starý tanec jinak, než bylo v našich krajích doposavad zvykem. Lidí, kterým nevadí číst čtyři sta let staré taneční spisy v originále, kterým nepřipadá jako ztráta času vyrábět dvacet hodin knoflíky, kterým nepřijde nepřiměřené pracovat dva roky na jednom vystoupení, a kterým tanec na kožené podrážce nenahání hrůzu. (http://blog.rond.cz/)

Již potřetí jsem se vydal na cestu časem. Oblékl si na míru šitý kostým, za ruku vzal svou dceru Veroniku, na krk zavěsil fotoaparát a zavřel oči. Už to slyším ....cinkání kovových pohárů, šum hlasů, slabá, ale stále sílící, melodická hudba, šustění šatů a klapot podpatků. Vůně sladkých i slaných koláčů, silného vína a kořeněného piva. Zase oči otvírám a jsem v jiné době. Elegantní grand v kloboučku s pérkem mne pozdraví lehkou úklonou. Dáma s perlovým náhrdelníkem udělá pukrle a koketně se  na mě usměje. Knecht s ostrým tesákem za pasem mě mávnutím zve k hráčskému stolu ..."Kostky čekají!" Ale já jsem tu hlavně proto, abych se pokusil zachytit ty prchavé okamžiky. Občas na to ale zapomínám a se svitem svící v očích se stávám součástí jiného století ...... Díky :o)

Jdu podél potoka. Nohy se mi po lýtka boří do sněhu. Slunce se ostře odráží od sněhových polštářů, které jen občas přerušují stopy zvířat. O kus výš je cesta. Tam se ke zvířecím otiskům přidávají ty lidské. Mrzne a odpolední světlo žloutne. Mhouřím oči. Křehnou mi prsty. Rukavice mám v kapse, ale copak si je mohu nasadit? Co když hned za dalším stromem bude něco, co budu chtít otisknout v čase sklem fotoaparátu? A tak na prsty jen dýchnu a promnu dlaně. Otisky zvířat i lidí ve sněhu za pár dní zmizí. Ty moje snad vydrží o něco déle :o)

Závod Napříč Prahou – přes tři jezy je tradičním pražským vodáckým závodem s historií sahající až do roku 1939. Trať závodu je dlouhá asi 6,5 říčních kilometrů se startem na Císařské louce (nad Železničním mostem) a s cílem na ostrově Štvanice. Jak název závodu napovídá, na trati se překonávají tři jezy: Šítkovský (pod Jiráskovým mostem), jez Staroměstský (Karlovka nad Karlovým mostem) a Helmovský jez u Štvanice. Trať závodu je atraktivní, vede historickým centrem Prahy a je ojedinělou příležitostí ke sjetí pražských jezů, které se pro veřejnost otevírají právě jednou ročně u příležitosti tohoto závodu. Letos jsem měl možnost splout trasu tohoto závodu na raftu s fotoaparátem v ruce a byl to velmi příjemný zážitek. Vnímat město, které miluji, z "žabí" perspektivy bylo skvělé! :o)

Sedmnáctý ročník festivalu alternativní a nezávislé scény PODVINÍ 2016 v Praze Vysočanech. Tradiční akce, dravá hudba, známé i (pro mě) nové kapely ...... a radost fotit :o)

Čtvrtý ročník babypunkového festivalu v zahradách zámku Kačina u Kutné hory. Neuvěřitelně barevná a živá směsice hudby, divadla, nejrůznějších workshopů a zábavných nápadů pro děti i dospělé. Navštívil jsem tuhle akci už podruhé a byl jsem opět nadšený. Co se týče propojení zábavy pro děti a dospělé nemá myslím Kefír u nás ani ve světě obdobu a konkurenci. Díky, Kašpárku, příští rok přijedeme zase!! :o)

Šobes je jedna z nejstarších a nejznámějších viničních tratí v České republice. Nachází se v lokalitě Devět mlýnů uprostřed Národního parku Podyjí, v katastru vinařské obce Podmolí ve znojemské vinařské podoblasti. Díky své poloze na jižním úbočí skalního ostrohu v meandru řeky Dyje má specifické mikroklima a vína z této vinice patří mezi velmi ceněná. Lokalita je řazena mezi deset nejlepších vinařských poloh v Evropě. Přístupná je buď starou Římskou cestou z Podmolí, nebo snadněji z Hnanic. Já na ni sestoupil z hřebene Dyjského kaňonu po cestě starých Římanů a vinice mě přivítala stánkem a připravenou skleničkou. Bylo z toho nádherné odpoledne plné slunce a vynikajícího vína. Děkuji :o)

Při mém letním putování se náhle vyloupl z lesa. Nenápadný zarostlý v husté vegetaci jednoho z kopcovitých ostrohů nad řekou Dyjí. Rozsáhlá a dobře uchovaná zřícenina hradu plášťového typu, ležící asi 2,5 km jižně od Lukova. Její historie tady na bývalé „železné oponě“ je velmi zajímavá. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1358, jeho zakladatelem je moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr císaře Karla IV. Za následná staletí prošel hrad vlastnictvím mnoha českých, německých ale i polských pánů. Za první republiky užíval hrad Klub českých turistů, který ho zpřístupnil a zřídil zde noclehárnu s kapacitou 20 lůžek. Po roce 1948 se hrad ocitl v přísně střeženém hraničním pásmu a byl zde zakázán vstup. Místní zkazky vypráví i o tom, že se stával „odrazovým můstkem“ pro ilegální útěky přes hranice a tak se na něj hraničáři opravdu soustředili. Znovu zpřístupněn byl až v roce 1992, od roku 1995 je na koruně zdi přední části hradu dřevěný ochoz, ze kterého je nádherný výhled do okolní krajiny a údolí řeky Dyje pod hradem. Když se budete někdy toulat krajinou kolem Dyje, nenechte si Nový Hrádek ujít.

35. ročník festivalu Prázdniny v Telči. Jezdím sem už od šestnácti let. Vždy alespoň na pár dní. Být zase u toho. Cítit to... :o) protože "Prázdniny v Telči nejsou festival, ale způsob života!" Koncerty, divadlo, toulky krásným městem za poledního žáru i o půlnoci, setkávání se s přáteli za dne v podloubích pohádkového města, i v noci v kempu u kytar ..... to všechno je pro mě Telč a léto v ní. Díky! :o)

34. ročník festivalu Prázdniny v Telči. Jezdím sem už od šestnácti let. Vždy alespoň na pár dní. Být zase u toho. Cítit to... :o) protože "Prázdniny v Telči nejsou festival, ale způsob života!" Koncerty, divadlo, toulky krásným městem za poledního žáru i o půlnoci, setkávání se s přáteli za dne v podloubích pohádkového města, i v noci v kempu u kytar ..... to všechno je pro mě Telč a léto v ní. Díky! :o)